Program | Únor 2014

Hra o pekelné lodi " (portugalsky "Auto da barca do inferno") je typická středověká hra, ač ji zakladatel portugalského divadla Gil Vicente napsal na počátku 16. století, už v období portugalské rané renesance . V této komedii – poprvé uvedené v roce 1516 v komnatě umírající královny – vystupuje Anděl s Ďáblem, kteří u řeky, k níž po smrti duše doputují, čekají, aby je svými loděmi odvezli tam, kam náležejí. Do nebe, nebo do pekla. Samozřejmě, že se všichni snaží dostat do nebe. Bohužel charaktery jako Kuplířka, zlodějský Švec nebo nabubřelý Velmož mají opravdu velký problém Anděla s Ďáblem přesvědčit, že patří do ráje.

V naší inscenaci opouštíme tradiční středověkou interpretaci textu i původní Vicentovu krtitiku tehdejší portugalské společnosti a děj jsme přenesli do nedávné minulosti. Postavy přicházejí z různých desetiletí dvacátého století – od dvacátých let po osmdesátá, a jak se ukazuje, lidské hříchy a slabosti byly, jsou a nejspíš i budou pořád stejné. Nejdůležitější historická fakta dvacátého století připomínáme za použití dobové hudby a symbolů.

Domníváme se a věříme, že si v naší inscenaci každý divák dokáže najít zdroj své osobní katarze a pobaví se typickými vzorci lidského chování.

Přeložili: Vlasta Dufková a  Jiří Pelán

Náš tým se skládá z divadelníků tří národností  - české, arménské (herci) a portugalské (režisér).

Osoby a obsazení:

Jan Hovorka: Ďábel

Jana Podlipná: Kuplířka, Švec, Flora

Radka Vlachova: Anděl, Viselec

Tigran Hovakimyan: Blázen, Lichvář, Velmož, Mnich

Režie: Emanuel Rodrigues

Produkce: Veronika Krhounova.

V koprodukci s Portugalským institutem Praha, speciální poděkování řediteli Portugalského institutu Praha Joaquimu Ramosovi

Hra o pekelné lodi " (portugalsky "Auto da barca do inferno") je typická středověká hra, ač ji zakladatel portugalského divadla Gil Vicente napsal na počátku 16. století, už v období portugalské rané renesance . V této komedii – poprvé uvedené v roce 1516 v komnatě umírající královny – vystupuje Anděl s Ďáblem, kteří u řeky, k níž po smrti duše doputují, čekají, aby je svými loděmi odvezli tam, kam náležejí. Do nebe, nebo do pekla. Samozřejmě, že se všichni snaží dostat do nebe. Bohužel charaktery jako Kuplířka, zlodějský Švec nebo nabubřelý Velmož mají opravdu velký problém Anděla s Ďáblem přesvědčit, že patří do ráje.

V naší inscenaci opouštíme tradiční středověkou interpretaci textu i původní Vicentovu krtitiku tehdejší portugalské společnosti a děj jsme přenesli do nedávné minulosti. Postavy přicházejí z různých desetiletí dvacátého století – od dvacátých let po osmdesátá, a jak se ukazuje, lidské hříchy a slabosti byly, jsou a nejspíš i budou pořád stejné. Nejdůležitější historická fakta dvacátého století připomínáme za použití dobové hudby a symbolů.

Domníváme se a věříme, že si v naší inscenaci každý divák dokáže najít zdroj své osobní katarze a pobaví se typickými vzorci lidského chování.

Přeložili: Vlasta Dufková a  Jiří Pelán

Náš tým se skládá z divadelníků tří národností  - české, arménské (herci) a portugalské (režisér).

Osoby a obsazení:

Jan Hovorka: Ďábel

Jana Podlipná: Kuplířka, Švec, Flora

Radka Vlachova: Anděl, Viselec

Tigran Hovakimyan: Blázen, Lichvář, Velmož, Mnich

Režie: Emanuel Rodrigues

Produkce: Veronika Krhounova.

V koprodukci s Portugalským institutem Praha, speciální poděkování řediteli Portugalského institutu Praha Joaquimu Ramosovi

Hra o pekelné lodi " (portugalsky "Auto da barca do inferno") je typická středověká hra, ač ji zakladatel portugalského divadla Gil Vicente napsal na počátku 16. století, už v období portugalské rané renesance . V této komedii – poprvé uvedené v roce 1516 v komnatě umírající královny – vystupuje Anděl s Ďáblem, kteří u řeky, k níž po smrti duše doputují, čekají, aby je svými loděmi odvezli tam, kam náležejí. Do nebe, nebo do pekla. Samozřejmě, že se všichni snaží dostat do nebe. Bohužel charaktery jako Kuplířka, zlodějský Švec nebo nabubřelý Velmož mají opravdu velký problém Anděla s Ďáblem přesvědčit, že patří do ráje.

V naší inscenaci opouštíme tradiční středověkou interpretaci textu i původní Vicentovu krtitiku tehdejší portugalské společnosti a děj jsme přenesli do nedávné minulosti. Postavy přicházejí z různých desetiletí dvacátého století – od dvacátých let po osmdesátá, a jak se ukazuje, lidské hříchy a slabosti byly, jsou a nejspíš i budou pořád stejné. Nejdůležitější historická fakta dvacátého století připomínáme za použití dobové hudby a symbolů.

Domníváme se a věříme, že si v naší inscenaci každý divák dokáže najít zdroj své osobní katarze a pobaví se typickými vzorci lidského chování.

Přeložili: Vlasta Dufková a  Jiří Pelán

Náš tým se skládá z divadelníků tří národností  - české, arménské (herci) a portugalské (režisér).

Osoby a obsazení:

Jan Hovorka: Ďábel

Jana Podlipná: Kuplířka, Švec, Flora

Radka Vlachova: Anděl, Viselec

Tigran Hovakimyan: Blázen, Lichvář, Velmož, Mnich

Režie: Emanuel Rodrigues

Produkce: Veronika Krhounova.

V koprodukci s Portugalským institutem Praha, speciální poděkování řediteli Portugalského institutu Praha Joaquimu Ramosovi

Plně autorský steampunkový drum´n´jazzfolk můžete poslouchat v podání Tria Triste od ledna 2013. Texty z hlavy Jana Havelky. Solovou kytarou koření Kryštof Kříž a rytmus drží Jan Běhounek.

vystoupí:
Adrian Lojsch
Klára Šimková & Markéta Hávová
Zdeněk Š. Tesař & Kristýna Vydrová
Anna Vaverková

IMPRO Samé vody čítá čtyři stálé herce a jednoho vrtkavého hudebníka, kteří dohromady na jevišti pokoušejí tvořit a splétat příběhy, které jim vnukne daný okamžik. Bez kostry, bez příprav, předem není nic dané, jen tady a teď. Totální divadelní improvizace. Proč má Kamil sad? Nemá jen angreštový smutek? Není to jen póza? A co koza Róza? Sní angrešt? Nebo sní o princi v hrnci? Proč to vlastně Kamil vysázel? - odpovědi na tyto otázky a hlavně na ty úplně jiné se dozvíte během představení.

Hrají:Agáta Dušková

Martin Dušek

Sofie Adamová

Jáchym Kliment

Petra Bílková

Dvanáct osamělých, introvertních písniček. Úsporná produkce a střídmá instrumentace, ale maximální účinek. To je album s názvem „Lost Weekend,“ což je debutová deska projektu New Dog, za nímž se skrývá bostonský kytarista a zpěvák Anar Badalov. Znalci detailních zákoutí nezávislé scény Badalova jistě zaregistrovali coby člena Metal Hearts a poté coby polovinu dua Travels, s kterým se před pár lety představil i na 007. „Na první album jsem nahrál všechny nástroje a zjistil jsem, že dělat muziku sám je nejbližší tomu, jak bych chtěl dál pracovat,“ říká Badalov. „Uvědomuju si, že je se mnou těžké vyjít, a nechci nikomu dalšímu dělat potíže. Dělám dost kompromisů v reálném životě, takže nechci dělat žádné při skládání hudby.“
New Dog je na první poslech vlastně docela nenápadná nahrávka, která ale s každým dalším poslechem - jakkoliv to může působit jako klišé - nabídne nový odstín. Pocit uzavřenosti v jednotlivých skladbách není žádným kašírovaným krasosmutněním, ale syrovým zachycením bolesti a zmatku. Badalov čerpá inspirace ze zvuku Yo La Tengo, Sparklehorse nebo Low, na několika místech si nelze nevzpomnout na staré dobré Travels. Při vší úctě ke všem jeho předchozím kapelám – až v New Dog Badalov narazil na písničkářskou „zlatou žílu.“
„Nahrával jsem tuhle desku během několika měsíců u sebe v bytě, živě to hraju se svým kamarádem Jamesem, který se stará o samply, kytaru a klávesy. Všechny písničky jsou hodně strohé a bál jsem se, že kdybych je hrál sám na kytaru, že bych pomalu ale jistě unudil publikum k smrti,“ poznamenává Badalov.
Živou podobu jedné z nejvíce překvapivých desek loňského roku můžeme posoudit 9. února 2014 v pražské kavárně Potrvá, kde se New Dog představí na svém premiérovém evropském turné.

New Dog: http://anarbadalov.com/

Dobrý noční spánek je požehnáním. Jeho nedostatek může být rizikovým faktorem pro vznik metabolických, kardiovaskulárních či nádorových onemocnění. 

Přednáška se zaměří na strukturu spánku, jeho řízení biologickými hodinami i tlakem na spánek závislým na době od probuzení, osvětlí, proč někdo je sova a jiný skřivánek, jak a které světlo synchronizuje individuální lidské hodiny s vnějším dnem a ovlivňuje naši náladu, pozornost, schopnost učení a ospalost a přinese i návod, jak zdravě spát. 

Přednesené názory na spánek se nebudou dramaticky rozcházet s moudrostí dona Quichota a jeho služebníka Sancho Panzy.

…je váš soused zabiják? Klepete kosu? Věříte v reinkarnaci? Co se děje ve čtvrtek třináctýho?

Tým KL.I.KA z pražské Klamovky pojal koncept improvizační show po svém a vzal to od

nejkoncovatějšího konce. Tak vylezte ze svojí kobky a přijďte si třeba někoho zabít, budeme vás krejt!

Dozvíte se tipy a triky, jak se dá umřít a zase vstát z mrtvých. Nudou ale rozhodně neumřete!

Neřvi mi do ucha

Neřvi mi do ucha jsou jako soundtrack k digihře smíchaný s realitou tichého zoufalství, v níž žije mnoho dívek a žen na počátku 21. století v Praze. Klarinet, saxofon, disko podklady, piano a československé obsazení i atmosféra.

Jízda na slonovi

Jízda na slonovi je jízdou v neprobádaných vodách. Jedno piano, jeden rozervaný romista a jedna barmanka. Texty básníka Jana Škroba plné tajemných obrazů a znepokojivých nedokončených příběhů. Písničky, které někdy zní jako Psí vojáci, Radůza a Zdeněk Svěrák dohromady.

Kopec šišek

Kopec šišek aka Mrtvej projekt aka Bratři z medvědí hory. Kapela, která hrála s kapelou, která hrála se Sex pistols. Písničky o lidech, kteří jsou buď mrtví, nešťastní nebo zamilovaní do indiánky.

Která je Ona? Která jde z které? Jsou to její(ch) slova. Melanie a Anne. Psychologická tématika. Temno a hra. Autořina. Příběh o setkání duše.
Alternativní seskupení divadla Kolárka. www.divadlokolarka.cz

Rádi bychom Vám zpříjemnili čtvrteční večer hudebním vystoupením Wunderbara - setkáte se s různorodými styly v podání velké směsice zpěváků (od amatérů po profesionály).

Řeč bude tentokrát o jihoamerickém státu, kterému dala jméno jeho geografická poloha na rovníku a který na rozdíl od sousedního Peru nepatří mezi příliš turisticky vyhledávané země. A přitom má toho tolik co nabídnout. V této (v jihoamerickém měřítku) malé zemičce se v jednom dnu můžete dostat od surfaři vyhledávaných pláží přes hornatý andský masiv až do amazonské džungle.

A na co všechno se můžete těšit? Povíme si, jak probíhá oslava Nového roku v hlavním městě, kde i na rovníku může být pořádná zima. Dozvíme se, jak se farmaří v pralese a jak vypadají destinace vyhledávané  volnomyšlenkářskými světoběžníky. Objevíme kouzlo lázeňské vesničky Baños se hřmícím vulkánem za zády, ale i to jaké problémy na vás čekají, když se ocitnete v Ekvádoru bez cestovního pasu. A také nás čeká návštěva amazonského kmene Shuar, který nás zasvětí do svých zvyků a přípravy čarovných lektvarů, u kterých je těžké neztratit hlavu.

Zajímá vás, jak voní indiánky z hor a jak ty z pralesa? A proč Ekvádorci rádi chovají morčata a jaké další množství chutí a vůní skrývá ekvádorská kuchyně? To vše Vám prozradí a besedou provede Jana Zahrádková, výtvarnice a učitelka s obrovskou vášní pro cestování, Jižní Ameriku a španělský jazyk.

Hlavním partnerem celého projektu je nezisková nevládní organizace AFS Mezikulturní programy, o. s.

Těšíme se na Vás!

Tým projektu Svět zblízka

Divadlo DNO (jelinek-dalecký) oslavují už počtvrté 13té narozeniny drzé komiksové holky z facebooku! Scénky, písně, improvizace a dort asi né ZAPRÁSKANĚ!!!

Volné divadelní seskupení Čtyři buchty (více na www.ctyribuchty.com) se tentokrát bude zabývat létáním z různých úhlů a pohledů - uslyšíte písně staré i nové, autorské texty, samozřejmě vědecké poznatky ... Možná i křivku štěstí zase uvidíte!

Všichni ste srdečně zváni na promítání studentských filmů Filipa Blažka, Alberta Hrubého, Vojty Žáka a dalších ...

Přijďte se svojí maminkou, dědečkem, levobočkem, milenkou, morčátkem, andulkou, ...

https://www.facebook.com/events/486751568100771/?fref=ts

Možnost zakoupit trika (aj.) od BUG in BRAIN mezi 20 - 21 hod.

list filmů:
Inkvizitor (Albert Hrubý)
Light beats (Vojta Žák)